Eliška Kahoun
Eliška je zakladatelkou, kreativní ředitelkou Divadla Procity. To ona vybírá texty, které se budou inscenovat a určuje další směřování souboru. Divadlo si ji získalo už v raném věku. Její cesta vedla přes pohyb a scénický tanec. Postupem času se pro ni divadlo začalo stávat povinností, a tak mu chtěla utéct. V průběhu dalších let se věnovala jiným projektům. Divadlo si ji však přitáhlo zpátky.

“Svůj osud často potkáme po cestě, po které před ním utíkáme.”
„Fascinuje mě, že divadlo představuje věc veřejnou, jeho zkoušení je však ryze intimní a soukromou záležitostí. Chci, aby Divadlo Procity vytvářelo prostor pro současnou dramatiku a reflexi aktuálních problémů.“
Tereza Hrubá
Fascinace uměním ji provází od dětství, během studia herectví na ZVOŠ ve Zlíně spolupracovala s Městským divadlem Zlín. Kromě divadla má zkušenosti i před kamerou: objevila se také v několika televizních seriálech. V Divadle Procity funguje také jako lektorka hereckých kurzů.

„Nelituj toho co jsi udělal, ale jen toho co jsi neudělal.“
„Divadlo pro mě znamená seberealizaci, terapii a svobodu slova a názoru. Nejsou hranice, překážky a limity. Můžeš být kýmkoliv, kdekoliv, kdykoliv. Hravá forma duševní léčby. Je to zkrátka balzám na moji hlavu.“
Johana Raichová
Johana u nás v divadle působí jako lektorka dětských kurzů. Herectví vystudovala na pražské VOŠhce a momentálně pokračuje ve studiu lotkoherectví. Ve své herecké praxi působí v mnoha nezávislých projektech v různých koutech ČR.


„Člověk musí být především člověkem.“
„Divadlo je pro mě místo, kde člověk na chvíli může zapomenout na svět kolem sebe a prožít příběh někoho jiného.“
Daniel Dvořák
V Divadle Procity chtěl původně zlepšit svoje řečnické a herecké schopnosti, ale… cesty divadla bývají nevyzpytatelné, a tak se stal šedou eminencí inscenací: jevištním mistrem. V inscenacích stojí za tím, co je i není vidět a bez čehož by se žádná inscenace neobešla. Práce se zvukem, světlem a technikou.

„Carpe diem – užívej dne, jakoby byl tvůj poslední“
„Myslím si, že hodně lidem uniká, kolik důležité práce se skrývá za realizací inscenace, na kterou se přišli podívat – a to mě na tom začalo fascinovat.“