Eliška Kahoun

Eliška je zakladatelkou, kreativní ředitelkou Divadla Procity. To ona vybírá texty, které se budou inscenovat a určuje další směřování souboru.
Divadlo si ji získalo už v raném věku. Její cesta vedla přes pohyb a scénický tanec. Postupem času se pro ni divadlo začalo stávat povinností, a tak mu chtěla utéct. V průběhu dalších let se věnovala jiným projektům. Divadlo si ji však přitáhlo zpátky.

“Svůj osud často potkáme po cestě, po které před ním utíkáme.”

„Fascinuje mě, že divadlo představuje věc veřejnou, jeho zkoušení je však ryze intimní a soukromou záležitostí. Chci, aby Divadlo Procity vytvářelo prostor pro současnou dramatiku a reflexi aktuálních problémů.“

Tereza Hrubá

Fascinace uměním ji provází od dětství, během studia herectví na ZVOŠ ve Zlíně spolupracovala s Městským divadlem Zlín. Kromě divadla má zkušenosti i před kamerou: objevila se také v několika televizních seriálech. V Divadle Procity funguje také jako lektorka hereckých kurzů.

„Nelituj toho co jsi udělal, ale jen toho co jsi neudělal.“

„Divadlo pro mě znamená seberealizaci, terapii a svobodu slova a názoru. Nejsou hranice, překážky a limity. Můžeš být kýmkoliv, kdekoliv, kdykoliv. Hravá forma duševní léčby. Je to zkrátka balzám na moji hlavu.“

Karolina Zajdel

Karolína je polskou herečkou. Několik let pracovala v loutkovém divadle Arlekin v Polské Lodže. Vystudovala Divadelní akademii ve Wroclavi. Nyní se zapojuje do různých nezávislých divadelních projektů. Je členkou uměleckých skupin věnujících se různým formám scénického umění – Performalita (CZ) a Po Omacku (PL). Už několik let spolupracuje i s českými tvůrci. Na inscenacích se podílí nejenom herecky, ale také produkčně, scenáristicky, režijně a výtvarně.

„Řídím se spíš intuicí než nějakou verbalizovanou myšlenkou.“

„Divadlo je pro mě práce, která mě živí, a chtěla bych, aby to tak bylo navždy, protože svoji práci miluji. Být herec/herečka znamená tvrdě pracovat. Talent je jenom nějaké procento úspěchu. Zbytek je dřina, která dává obrovskou satisfakci.“

Barbora Wortnerová

Bára je herečka, lektorka improvizace a studentka autorského herectví na pražské DAMU na katedře autorské tvorby a pedagogiky. Improvizaci se začala věnovat na střední pedagogické škole. Bára skrze improvizaci rozvíjí zapojení těla a pohybu, schopnost vnímaní sebe a ostatních, spolupráci ve skupině, hledání hry a hravosti, kreativity a využití improvizačních zkušeností.

„Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.“

„Improvizační divadlo je pro mě objevováním vzájemného napojení herců. A radost ze svobodné tvorby, kdy v jednu chvíli jde o vše a zároveň o nic.“

Eva Štefková

Začínala od malička gymnastikou, v dospělosti se protančila k pohybovému divadlu. Po úspěšných choreografiích, za které získala ocenění na přehlídkách scénického tance a pantomimy, objevila nový divadelní svět analýzy pohybu a práce s maskou. Absolvovala stáž L.E.M. „Stage Professionel“ na L’École Internationale de Théatre Jacques Lecoq v Paříži, kde se věnovala práci s maskami, přenosnými strukturami a dynamickými kostýmy.

„Prodloužené linie vztahů se protínají ve věčném Ty a každé jednotlivé Ty je průhledem k Němu.“

„Podle Jacquese Lecoqa jsou dvě ticha, jedno před slovem a druhé za slovem. Stejně jako v životě, tak na jevišti je nejdříve pohyb, teprve potom přichází slovo. Fascinuje mě objevovat zákonitosti a skryté souvislosti řeči lidského těla v komunikaci s protějškem, prostředím.“

Daniel Dvořák

V Divadle Procity chtěl původně zlepšit svoje řečnické a herecké schopnosti, ale… cesty divadla bývají nevyzpytatelné, a tak se stal šedou eminencí inscenací: jevištním mistrem. V inscenacích stojí za tím, co je i není vidět a bez čehož by se žádná inscenace neobešla. Práce se zvukem, světlem a technikou.

„Carpe diem – užívej dne, jakoby byl tvůj poslední“

„Myslím si, že hodně lidem uniká, kolik důležité práce se skrývá za realizací inscenace, na kterou se přišli podívat – a to mě na tom začalo fascinovat.“

Dagmar Kopečková

Dagmar vystudovala činoherní herectví na JAMU v Brně. Hostovala například v Těšínském divadle, Městském divadle Zlín nebo Divadle na cucky v Olomouci. Aktuálně působí v Praze na volné noze. Kromě herectví se živí i jako moderátorka a reportérka. Dáša moderuje společenské akce, příležitostně dabuje nebo namlouvá reklamní spoty a její hlas je možné slyšet i na vlnách Českého rozhlasu Vltava. V Divadle Procity pracuje jako lektorka hereckého studia.

„Nepotřebuješ ničí souhlas. Dělej, co tě činí šťastným. Jediný limit jsi ty sám.““

„Ještě před JAMU, dokonce ještě před nástupem do hereckého kroužku jsem slýchala, že mám dramatický talent. Tehdy jsem to pochopila tak, že jsem asi trošku dramatická a vyhledávám konflikt. Dnes konflikty hledám tak maximálně na jevišti. Divadlo je odjakživa součástí mého života. A jak odpovíš na otázku, co pro tebe znamená život?“

Anna Řehůřková

Anna, je absolventkou pedagogického oboru na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a ve studiích ještě pokračuje. Věnuje se psaní poezie, povídek a divadelních scénářů. Publikovala pro Východočeské divadlo recenze divadelních představení a rozhovory s herci a umělci. Věnuje se slam poetry, herectví a dialogickému jednání. V Divadle Procity je lektorkou tvůrčího psaní.

„Hledat štěstí znamená mít se rád.“

„Divadlo je unikátním způsobem budováním komunity, sdílení zážitků a komunikace. Když divák odchází z představení s tím, že chce něco změnit, ať už ve svém životě nebo ve světě, divadlo splnilo svůj úkol.“