Eliška Kahoun

Eliška je zakladatelkou, kreativní ředitelkou Divadla Procity. To ona vybírá texty, které se budou inscenovat a určuje další směřování souboru.
Divadlo si ji získalo už v raném věku. Její cesta vedla přes pohyb a scénický tanec. Postupem času se pro ni divadlo začalo stávat povinností, a tak mu chtěla utéct. V průběhu dalších let se věnovala jiným projektům. Divadlo si ji však přitáhlo zpátky.

“Svůj osud často potkáme po cestě, po které před ním utíkáme.”

„Fascinuje mě, že divadlo představuje věc veřejnou, jeho zkoušení je však ryze intimní a soukromou záležitostí. Chci, aby Divadlo Procity vytvářelo prostor pro současnou dramatiku a reflexi aktuálních problémů.“

Tereza Hrubá

Fascinace uměním ji provází od dětství, během studia herectví na ZVOŠ ve Zlíně spolupracovala s Městským divadlem Zlín. Kromě divadla má zkušenosti i před kamerou: objevila se také v několika televizních seriálech. V Divadle Procity funguje také jako lektorka hereckých kurzů.

„Nelituj toho co jsi udělal, ale jen toho co jsi neudělal.“

„Divadlo pro mě znamená seberealizaci, terapii a svobodu slova a názoru. Nejsou hranice, překážky a limity. Můžeš být kýmkoliv, kdekoliv, kdykoliv. Hravá forma duševní léčby. Je to zkrátka balzám na moji hlavu.“

Karolina Zajdel

Karolína je polskou herečkou. Několik let pracovala v loutkovém divadle Arlekin v Polské Lodže. Vystudovala Divadelní akademii ve Wroclavi. Nyní se zapojuje do různých nezávislých divadelních projektů. Je členkou uměleckých skupin věnujících se různým formám scénického umění – Performalita (CZ) a Po Omacku (PL). Už několik let spolupracuje i s českými tvůrci. Na inscenacích se podílí nejenom herecky, ale také produkčně, scenáristicky, režijně a výtvarně.

„Řídím se spíš intuicí než nějakou verbalizovanou myšlenkou.“

„Divadlo je pro mě práce, která mě živí, a chtěla bych, aby to tak bylo navždy, protože svoji práci miluji. Být herec/herečka znamená tvrdě pracovat. Talent je jenom nějaké procento úspěchu. Zbytek je dřina, která dává obrovskou satisfakci.“

Miloš Haták

Miloš je improvizátor a lektor improvizace. Je členem a trenérem improvizačního divadla B.I.Z.O.N.I., člen skupiny ImproLab a člen divadla NerušKruh. Vede prezenční tréninky, online tréninky a věnuje se moderování charitativních akcí. Pomocí improvizace odkrývá skryté stránky osobnosti a nechává je vyniknout.

„Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo.“

„Improvizační divadlo je pro mě objevováním vzájemného napojení herců. A radost ze svobodné tvorby, kdy v jednu chvíli jde o vše a zároveň o nic.“

Eva Štefková

Začínala od malička gymnastikou, v dospělosti se protančila k pohybovému divadlu. Po úspěšných choreografiích, za které získala ocenění na přehlídkách scénického tance a pantomimy, objevila nový divadelní svět analýzy pohybu a práce s maskou. Absolvovala stáž L.E.M. „Stage Professionel“ na L’École Internationale de Théatre Jacques Lecoq v Paříži, kde se věnovala práci s maskami, přenosnými strukturami a dynamickými kostýmy.

„Prodloužené linie vztahů se protínají ve věčném Ty a každé jednotlivé Ty je průhledem k Němu.“

„Podle Jacquese Lecoqa jsou dvě ticha, jedno před slovem a druhé za slovem. Stejně jako v životě, tak na jevišti je nejdříve pohyb, teprve potom přichází slovo. Fascinuje mě objevovat zákonitosti a skryté souvislosti řeči lidského těla v komunikaci s protějškem, prostředím.“

Daniel Dvořák

V Divadle Procity chtěl původně zlepšit svoje řečnické a herecké schopnosti, ale… cesty divadla bývají nevyzpytatelné, a tak se stal šedou eminencí inscenací: jevištním mistrem. V inscenacích stojí za tím, co je i není vidět a bez čehož by se žádná inscenace neobešla. Práce se zvukem, světlem a technikou.

„Carpe diem – užívej dne, jakoby byl tvůj poslední“

„Myslím si, že hodně lidem uniká, kolik důležité práce se skrývá za realizací inscenace, na kterou se přišli podívat – a to mě na tom začalo fascinovat.“

Richard Vokůrka

Richard je primárně divadelní herec, ale v průběhu let se vytrvale věnuje širokému spektru uměleckých aktivit. Po absolvování hereckého oboru na pražské DAMU odešel do angažmá horáckého divadla v Jihlavě. V současné době hostuje v různých divadlech, často v muzikálových inscenacích. Věnuje se také divadelní improvizaci, stand-up(ům), loutkoherectví a pohybovému divadlu.

„Divadlo nás nepotřebuje… to my potřebujeme divadlo.“

„Pro mě osobně skýtá divadlo příležitost se vyřádit a téměř se uživit svým koníčkem. Vždyť komu by se chtělo pracovat!“

Vladěna Magdalena Ptáčková

Zpívá, tvoří hudbu, píše texty a občas je doplní vlastní grafikou. Všestrannost a zájem o umělecké a kreativní obory – dramatiku, hudbu, výtvarné umění, literaturu a tanec – ji přivedly až k práci produkční v Divadle Procity. Pod uměleckým jménem Warana zde také vyučuje kurzy kreativního psaní a její zvukovou tvorbu najdete u některých divadelních inscenací.

„Žádný pesimista nikdy neobjevil tajemství hvězd, neplavil se do neznámých zemí, ani neobjevil nové obzory lidské duše.“

„Divadlo je Odrazem. Nejen, že v něm doslovně ožívají repliky, režijní poznámky a samotní herci, pro které divadlo často představuje celý svět. S nimi se probouzí i ztracená historie, střípky nezměrné lidské fantazie, touhy a vášně, ale i strach, který často odhalí naše nejniternější obavy – jako obrácené Zrcadlo z Erisedu.“